Výstavy
Právě probíhá v hlavní budově muzea.
Akce
Právě probíhá v hlavní budově muzea.
Navštivte nás
Objekty muzea
Hlavní budova Muzea města Prahy
Hlavní budova muzea je architektonickým objektem zapsaným v seznamu kulturních památek České republiky. Byla postavena v letech 1896–1898 v novorenesančním slohu podle návrhů architekta Antonína Balšánka.
Dům U Zlatého prstenu
Dům U Zlatého prstenu je jedinečná goticko-renesanční stavba, v sousedství Týnského chrámu, se zachovanými fragmenty pozdně gotických nástěnných maleb. Nejstarší záznamy o domě pocházejí ze 14. století.
Clam-Gallasův palác
Dům U Zlatého prstenu je jedinečná goticko-renesanční stavba, v sousedství Týnského chrámu, se zachovanými fragmenty pozdně gotických nástěnných maleb. Nejstarší záznamy o domě pocházejí ze 14. století.
Müllerova vila
Vilu si v letech 1928–1930 nechal postavit významný stavební podnikatel dr. Ing. František Müller. Autorem projektu byl architekt Adolf Loos ve spolupráci s Karlem Lhotou. Adolf Loos zde vytvořil prostorový plán – tzv. Raumplan.
Podskalská celnice na Výtoni
Budova bývalé celnice na Výtoni, čp. 412 na dnešním Rašínově nábřeží je, vedle raně barokního původně farního kostelíka sv. Kosmy a Damiána, posledním zachovaným zbytkem starobylé rybářské osady Podskalí.
Zámecký areál Ctěnice
Zámecký a hospodářský areál, který má středověký původ a jádro, byl postupně podle požadavků doby upravován do renesanční a později i do barokní podoby. Základní dispozice objektu pochází z pozdně gotické přestavby.
Rothmayerova vila
Hlavním cílem Studijního a dokumentačního centra Norbertov je odborné uložení, zpracování a zpřístupnění veřejnosti archivních fondů, sbírek a dalších materiálů přímo souvisejících s expozicemi Müllerovy a Rothmayerovy vily.
Studijní a dokumentační centrum Norbertov
Hlavním cílem Studijního a dokumentačního centra Norbertov je odborné uložení, zpracování a zpřístupnění veřejnosti archivních fondů, sbírek a dalších materiálů přímo souvisejících s expozicemi Müllerovy a Rothmayerovy vily.
Palác Desfours
Neoklasicistní dům byl postaven v letech 1845–1847 architektem Josefem Krannerem. Výstavbu domu zahájil roku 1845 podnikatel Albert Klein von Wiesenberg. Ještě rozestavěný ho od něj v roce 1847 koupil šlechtic Franz Desfours–Walderode.
To nejlepší z našich sbírek
Podpořte předměty z hlavní budovy muzea
Sacchettiho panorama
Cykloramatická malba znázorňující pohled na Prahu z Malostranské mostecké věže vytvořená kolem roku 1820 malířem italského původu Antoniem Sacchettim. Spolu s dalšími panoramatickými malbami byla vystavována v tzv. Topografickém kabinetu, se kterým Sacchetti navštívil řadu evropských měst.
Monumentální cykloramatickou malbu (pohled obsahuje výseč 360°) s pohledem na Prahu z Malostranské mostecké věže vytvořil kolem roku 1820 malíř italského původu Antonio Sacchetti, který mezi léty 1818–1828 působil jako malíř dekorací v pražském Stavovském divadle. Malba byla spolu s dalšími panoramatickými pohledy na jiná města či historické události vystavována v tzv. Topografickém kabinetu. Ve dvacátých letech 19. století s ním Antonio Sacchetti navštívil kupříkladu Mnichov, Benátky či Terst. Podobné působivé vizuální atrakce, určené pro poučení i pobavení diváků, umožňovaly běžným lidem poznat vzdálená místa bez nutnosti cestovat a počátkem 19. století zažívaly rychlý rozvoj, související i se vzrůstající oblibou vedutistické tvorby.
Více než patnáctimetrový cykloramatický pohled na Prahu od Antonia Sacchettiho byl do muzejních sbírek zakoupen roku 1895 za 800 zlatých. Bohužel muzejní inventáře neuvádějí, od koho byla malba zakoupena. Není známo ani to, jaký byl její osud mezi smrtí autora, který po odchodu z Prahy působil jako scénograf a malíř dekorací v Polsku a akvizicí do Muzea hl. m. Prahy. Celá řada velkých panoramatických maleb z 19. století zanikla, což není s podivem vzhledem k problematičnosti jejich uchovávání poté, co přestaly podobné kočovné atrakce fungovat. Muzejní malba je tak unikátní kulturně-historickou památkou 19. století.
Originál kalendářní desky Josefa Mánesa
Mimořádně hodnotné umělecké dílo z roku 1866 ve své době nazývané také měsíčník. Jedná se o unikátní kalendárium, pohyblivý a otáčivý kalendář vytvořený Josefem Mánesem pro nově obnovený Staroměstský orloj. Sám malíř tvorbu na desce považoval za prestiž.
Na orloji visí již od roku 1882 kopie. Originál byl umístěn do muzea, aby netrpěl vlivem počasí.
V únoru 1865 byl malíř Josef Mánes pověřen, aby namaloval kalendářní desku pro nově obnovený staroměstský orloj. Její slavnostní odhalení proběhlo 18. srpna 1866. Brzy se však ukázalo, že dílo velmi trpí povětrnostními vlivy. Emanuel Krescenc Liška proto zhotovil kopii, která byla osazena 31. prosince 1882.
Mánesův originál byl pak kratší dobu vystaven na radnici a záhy po vzniku Muzea hlavního města Prahy předán do jeho sbírek. Pyšní se jedním z nejnižších inventárních čísel – 87. Poté byla delší čas deska vystavena v Moderní galerii a Národní galerii v Praze. Muzeu hlavního města Prahy pak byla navrácena v roce 1945.
Liškovu kopii fatálně poškodil požár radnice v květnu roku 1945. Současnou kopii, umístěnou na radnici v roce 1948, namaloval Bohumír Číla.
Mánesovo dílo je provedeno olejem na měděné desce, medailony jsou vyzlaceny na způsob středověkých knižních ilustrací, ornament kolem vychází z románského vzoru. Na vnějším okraji je 365 jmen světců, a dále pak pořadové číslo dne v měsíci, nedělní písmeno, slabiky cisiojanu a nepohyblivé křesťanské svátky. Na desce je 12 znamení s alegoriemi měsíců, znamení zvěrokruhu a ve středu desky je znak Starého města.
Deska o průměru 220 cm je rozdělena ve dvě mezikruží – vnější a vnitřní. Pohybovala se na ose, opatřené ozubeným kolem s 365 zuby, směrem doleva, denně o jeden zub. Otočila se tedy za rok celá kolem svého středu. Uprostřed desky je umístěn menší kruhový vypouklý terč se znakem Starého Města. Vnější mezikruží je rozděleno na další čtyři užší kruhové pásy, v nichž jsou vepsány různé kalendáře. Desce dominují dvě řady medailonů, v jedné je zpodobeno dvanáct měsíců v roce, v druhém dvanáct znamení zvěrokruhu.
Langweilův model Prahy první poloviny 19. století
Unikátní papírový model Prahy vytvořený v letech 1826–1837 Antonínem Langweilem zachycuje na ploše zhruba dvaceti metrů čtverečních v měřítku 1 : 480 více než 2000 objektů historického jádra Prahy. Zobrazuje Staré Město s židovským ghettem, Malou Stranu bez petřínského svahu a Pražský hrad a Hradčany bez Pohořelce a části Nového Světa.
Langweilův model Prahy jako prostorové zobrazení města je ojedinělým uměleckým dílem a světovým unikátem svého druhu. Vytvořil jej z papírové lepenky na dřevěné konstrukci v letech 1826 – 1837 sluha Univerzitní knihovny v pražském Klementinu Antonín Langweil (1791 – 1837). Model obsahuje přes dva tisíce budov historického jádra města v dokonalém realistickém provedení, se všemi stavebními a zdobnými detaily fasád. Přibližně polovina zobrazených budov byla později v reálné Praze zbořena či radikálně přestavena.
Po smrti autora odkoupil model císař Ferdinand V. a věnoval jej Vlasteneckému (dnes Národnímu) muzeu. Roku 1954 převzalo Langweilův model do sbírek Muzeum hlavního města Prahy, kde byl v roce 1961 zpřístupněn v provizorní instalaci. Během let 1963 – 1969 probíhalo jeho průběžné restaurování, které provedli akademičtí malíři Jana a Jiří Boudovi. Roku 1970 se stal součástí stálé expozice Muzea hlavního města Prahy.