Poslání
My jsme historie Prahy i její současnost. Muzeum města Prahy je moderní nezaměnitelnou institucí, která vede Pražany k identifikaci s jejich městem, vytváří a poskytuje kvalitní veřejný prostor pro obyvatele Prahy a její návštěvníky, zvyšuje prestiž města v zahraničí i v České republice a je důležitou součástí vzdělávání a výzkumu.
Vize
Muzeum města Prahy chce inspirovat a rozvíjet touhu po poznání, a tím každého propojovat s historií Prahy, její kulturou a kořeny, a posilovat tak hrdost a pocit sounáležitosti.
1. Stěhování
2. Rekonstrukce
3. Znovuotevření
Projděte si nové muzeum
Vstupte vizualizací do foyer
Před 140 lety
Jak to všechno začalo
V parku na místě bývalých hradeb kousíček severovýchodně od Poříčské brány vyrostla nevelká budova kavárenského pavilonu. V roce 1876 tu začal provozovat svůj podnik kavárník Eduard Ponec…
Cíle rekonstrukce
plánované
otevření
v roce 2024
moderní zázemí pro návštěvníky
bezbariérový přístup a vybudování výtahu
zrestaurované sbírkové předměty a stavební prvky
Rekonstrukce budovy
Budova byla uzavřena pro veřejnost 15. června 2020, kdy zaměstnanci muzea začali postupně balit všechny sbírkové předměty z expozic, které se přestěhovali do depozitářů. Naše kolegyně a kolegové z odborných oddělení muzea měli na starosti zabalení a bezpečné přestěhování přibližně 578 sbírkových předmětů z historických sbírek našeho muzea a 744 archeologických exponátů. Zároveň byly ochráněny umělecké a umělecko-řemeslné prvky, které jsou součástí muzejní budovy, jako například malované stropy z domů U Císařských na Václavském náměstí nebo z Vaječného trhu (dnešní Rytířská ulice) či z kláštera cyriaků na Starém Městě. Předpokládáme, že samotná rekonstrukce bude trvat přes dva roky.
Hlavní budova Muzea hlavního města Prahy byla podle návrhu arch. Antonína Balšánka postavena v letech 1896–1898; pro veřejnost pak byla společně s expozicemi slavnostně otevřena 27. 9. 1900. Za 120 let své existence neprošla žádnou větší/generální rekonstrukcí. Probíhaly v ní pouze dílčí úpravy především technického charakteru. Její celková generální rekonstrukce byla připravována již od roku 2004, včetně nejprve dostavby a posléze výstavby nové budovy muzea v blízkosti té stávající. V roce 2012 byla dokončena pouze celková obnova fasády, včetně restaurování plastických prvků. Po 120 letech je nezbytné komplexně obnovit interiéry, a to i s technickým a bezpečnostním zařízením, které je již na hranici životnosti. Součástí rekonstrukce interiérů bude i vetknutí výtahu do budovy, čímž se celá stane plně bezbariérovou. Nově bude dislokováno a upraveno zázemí pro návštěvníky – pokladna, šatna, muzejní obchod a toalety.
Investiční akce rekonstrukce interiérů hlavní budovy muzea probíhají podle architektonického projektu ateliéru SGLPROJEKT za dohledu pracovníků památkové péče, neboť budova je zapsanou kulturní památkou. Realizací byla pověřena firma vybraná v soutěži podle zákona o veřejných zakázkách. Na tuto náročnou realizaci dohlíží tým složený ze zaměstnanců muzea a externích spolupracovníků.
To nejlepší z našich sbírek
Podpořte předměty z hlavní budovy muzea
Sacchettiho panorama
Cykloramatická malba znázorňující pohled na Prahu z Malostranské mostecké věže vytvořená kolem roku 1820 malířem italského původu Antoniem Sacchettim. Spolu s dalšími panoramatickými malbami byla vystavována v tzv. Topografickém kabinetu, se kterým Sacchetti navštívil řadu evropských měst.
Monumentální cykloramatickou malbu (pohled obsahuje výseč 360°) s pohledem na Prahu z Malostranské mostecké věže vytvořil kolem roku 1820 malíř italského původu Antonio Sacchetti, který mezi léty 1818–1828 působil jako malíř dekorací v pražském Stavovském divadle. Malba byla spolu s dalšími panoramatickými pohledy na jiná města či historické události vystavována v tzv. Topografickém kabinetu. Ve dvacátých letech 19. století s ním Antonio Sacchetti navštívil kupříkladu Mnichov, Benátky či Terst. Podobné působivé vizuální atrakce, určené pro poučení i pobavení diváků, umožňovaly běžným lidem poznat vzdálená místa bez nutnosti cestovat a počátkem 19. století zažívaly rychlý rozvoj, související i se vzrůstající oblibou vedutistické tvorby.
Více než patnáctimetrový cykloramatický pohled na Prahu od Antonia Sacchettiho byl do muzejních sbírek zakoupen roku 1895 za 800 zlatých. Bohužel muzejní inventáře neuvádějí, od koho byla malba zakoupena. Není známo ani to, jaký byl její osud mezi smrtí autora, který po odchodu z Prahy působil jako scénograf a malíř dekorací v Polsku a akvizicí do Muzea hl. m. Prahy. Celá řada velkých panoramatických maleb z 19. století zanikla, což není s podivem vzhledem k problematičnosti jejich uchovávání poté, co přestaly podobné kočovné atrakce fungovat. Muzejní malba je tak unikátní kulturně-historickou památkou 19. století.
Originál kalendářní desky Josefa Mánesa
Mimořádně hodnotné umělecké dílo z roku 1866 ve své době nazývané také měsíčník. Jedná se o unikátní kalendárium, pohyblivý a otáčivý kalendář vytvořený Josefem Mánesem pro nově obnovený Staroměstský orloj. Sám malíř tvorbu na desce považoval za prestiž.
Na orloji visí již od roku 1882 kopie. Originál byl umístěn do muzea, aby netrpěl vlivem počasí.
V únoru 1865 byl malíř Josef Mánes pověřen, aby namaloval kalendářní desku pro nově obnovený staroměstský orloj. Její slavnostní odhalení proběhlo 18. srpna 1866. Brzy se však ukázalo, že dílo velmi trpí povětrnostními vlivy. Emanuel Krescenc Liška proto zhotovil kopii, která byla osazena 31. prosince 1882.
Mánesův originál byl pak kratší dobu vystaven na radnici a záhy po vzniku Muzea hlavního města Prahy předán do jeho sbírek. Pyšní se jedním z nejnižších inventárních čísel – 87. Poté byla delší čas deska vystavena v Moderní galerii a Národní galerii v Praze. Muzeu hlavního města Prahy pak byla navrácena v roce 1945.
Liškovu kopii fatálně poškodil požár radnice v květnu roku 1945. Současnou kopii, umístěnou na radnici v roce 1948, namaloval Bohumír Číla.
Mánesovo dílo je provedeno olejem na měděné desce, medailony jsou vyzlaceny na způsob středověkých knižních ilustrací, ornament kolem vychází z románského vzoru. Na vnějším okraji je 365 jmen světců, a dále pak pořadové číslo dne v měsíci, nedělní písmeno, slabiky cisiojanu a nepohyblivé křesťanské svátky. Na desce je 12 znamení s alegoriemi měsíců, znamení zvěrokruhu a ve středu desky je znak Starého města.
Deska o průměru 220 cm je rozdělena ve dvě mezikruží – vnější a vnitřní. Pohybovala se na ose, opatřené ozubeným kolem s 365 zuby, směrem doleva, denně o jeden zub. Otočila se tedy za rok celá kolem svého středu. Uprostřed desky je umístěn menší kruhový vypouklý terč se znakem Starého Města. Vnější mezikruží je rozděleno na další čtyři užší kruhové pásy, v nichž jsou vepsány různé kalendáře. Desce dominují dvě řady medailonů, v jedné je zpodobeno dvanáct měsíců v roce, v druhém dvanáct znamení zvěrokruhu.
Langweilův model Prahy první poloviny 19. století
Unikátní papírový model Prahy vytvořený v letech 1826–1837 Antonínem Langweilem zachycuje na ploše zhruba dvaceti metrů čtverečních v měřítku 1 : 480 více než 2000 objektů historického jádra Prahy. Zobrazuje Staré Město s židovským ghettem, Malou Stranu bez petřínského svahu a Pražský hrad a Hradčany bez Pohořelce a části Nového Světa.
Langweilův model Prahy jako prostorové zobrazení města je ojedinělým uměleckým dílem a světovým unikátem svého druhu. Vytvořil jej z papírové lepenky na dřevěné konstrukci v letech 1826 – 1837 sluha Univerzitní knihovny v pražském Klementinu Antonín Langweil (1791 – 1837). Model obsahuje přes dva tisíce budov historického jádra města v dokonalém realistickém provedení, se všemi stavebními a zdobnými detaily fasád. Přibližně polovina zobrazených budov byla později v reálné Praze zbořena či radikálně přestavena.
Po smrti autora odkoupil model císař Ferdinand V. a věnoval jej Vlasteneckému (dnes Národnímu) muzeu. Roku 1954 převzalo Langweilův model do sbírek Muzeum hlavního města Prahy, kde byl v roce 1961 zpřístupněn v provizorní instalaci. Během let 1963 – 1969 probíhalo jeho průběžné restaurování, které provedli akademičtí malíři Jana a Jiří Boudovi. Roku 1970 se stal součástí stálé expozice Muzea hlavního města Prahy.
Podpořte nás
Zřizovatelem muzea je hlavní město Praha, díky kterému muzeum pokračuje v kontinuitě úspěšné existence. Máme ale v plánu ještě další aktivity. Pomozte nám je realizovat a staňte se součástí naší historie i současnosti.
- Muzeum v předchozích letech ročně navštívilo přes 1 554 100 návštěvníků
- Od roku 1881 uplyne v roce 2021 již 140 let výročí založení muzea
- Muzeum spravuje více jak 7 000 000 předmětů a artefaktů
- Nejrozsáhlejší archeologická sbírka na území Prahy a 16 km posuvných regálů s předměty
- Široká nabídka vzdělávacích programů pro školy i veřejnost (přes 19 500 návštěvníků ročně)
- V roce 2019 byl muzeum uznán status výzkumného pracoviště
- Muzeum hlavního města Prahy patří mezi přední evropská městská muzea
Každá forma podpory je pro nás významná
Způsobů, jak nás podpořit, je mnoho, přispět můžete i na konkrétní projekt. Podporovatelem muzea může být jednotlivec, sdružení nebo podnikatelský subjekt. Můžete nás podpořit finančně nebo nám věnovat historický dokument, předmět či sbírku. Vyjádřením Vaší podpory je i členství v klubu, který Vám umožňuje být s námi v kontaktu. O využití příspěvků Vás budeme pravidelně informovat.
Podpořte předmět
Forma vaší podpory může být zcela konkrétní – přispějte na projekt, nebo podpořte sbírkový předmět
a umožněte jeho renovaci a vystavení v nové expozici muzea.
Naše historie
V parku na místě bývalých hradeb kousíček severovýchodně od Poříčské brány vyrostla nevelká budova kavárenského pavilonu. V roce 1876 tu začal provozovat svůj podnik kavárník Eduard Ponec. Jeho podnikání v tomto místě ovšem příliš úspěšné nebylo. Budova byla proto městskou radou na konci roku 1882 svěřena Městskému museu pražskému, jehož založení bylo schváleno 3. října roku 1881. Muzeum v pavilonu 12. května v roce 1883 otevřelo svoje první expozice. K pavilonu byl v letech 1896–1898 století přistaven „přístavek“ – dnešní hlavní expoziční budova muzea. Vlastní pavilon byl zbořen v roce 1974 v souvislosti s výstavbou severojižní magistrály.
Nejstarší plánovaná dokumentace řešící přístavbu městského muzea pochází z prosince roku 1889. Již tehdy městský stavební úřad plánoval budoucí rozšíření muzea: bylo jasné, že bezprostředně zastavovaný prostor muzejním potřebám stačit nebude, počítalo se s budoucí dostavbou. Dne 15. ledna 1893 byly předloženy k posouzení dvoje skici architektů A. Wiehla a J. Kouly. Na počátku roku 1884 byl schválen návrh Wiehlův. S dodáváním podrobných plánů a rozpočtů byly ale posléze téměř permanentní těžkosti. Tedy reálný záměr postavit přístavek existoval, realizace se ale ve skutečnosti stále ztrácela v nedohlednu. Určitým tlakem na uskutečnění plánu se stala Národopisná výstava konaná v roce 1895. Bylo jasné, že muzeu při této příležitosti přibude velké množství kvalitních sbírkových předmětů, které nebude kde uložit, či dokonce důstojně uložit v již nyní přeplněném bývalém kavárenském pavilonu.
Městská rada se v srpnu 1895 usnesla, že vyhotovení plánů zadá architektu A. Balšánkovi. Jeho návrhy pak schválil sbor obecních starších na samém konci roku 1895. Na jaře 1896 konečně začala stavba nové neorenesanční budovy. Z těchto let pocházejí i architektovy návrhy na stavbu „velkého“, dvoj či čtyřkřídlého muzea. A zároveň na jaře toho roku začala skutečná výstavba přístavku Městského musea pražského. Dne 22. října 1898 proběhla jakási neveřejná vernisáž nové budovy a následovaly dva roky intenzivní instalační činnosti, při níž spolupracovali tehdejší ředitel Břetislav Jelínek a jeho následovník F. X. Harlas. Od poloviny března do poloviny května roku 1899 byla budova Pražanům přechodně otevřena posmrtnou výstavou děl Luďka Marolda. Definitivně byla nová budova otevřena veřejnosti 27. září roku 1900.